Základní škola Plánická Klatovy

Aktuality školy Plánická

Společně proti násilí a závislostemautor Mgr. Y. Nováková, žáci 8. tříd, publikováno 11.06.2015 v 05:11

Společně proti násilí a závislostem

Třetí květnový týden jsme se zúčastnili česko-německého projektu „Prevence násilí a závislostí“ v Hirschbachu.  15 dětí osmého ročníku naší školy trávilo společně čas s dětmi z družební školy Konrad-Adenauer-Schule v Rodingu. Projekt vedený spolkem Jupiter 49°33‘5‘‘ si klade za cíl podporovat přátelskou a nenásilnou formou vztahy mezi mládeží a zároveň posilovat vědomí odpovědnosti a týmové spolupráce.

V pondělí jsme vyrazili na cestu s trochou obav – co nás čeká, jak se domluvíme? V autobusu jsme na sebe s německými dětmi jen tak pokukovali, zazněly pouze pozdravy v němčině. Po příjezdu k chatě nás srdečně přivítal její majitel Manfred a dva policisté, členové spolku Jupiter. Ubytovali jsme se a začal program. Heslem celého týdne se stalo slovo „tým“. Všechny aktivity probíhaly v tomto duchu – od snídaně po večerku.

První den a dopoledne druhého dne jsme strávili při společných aktivitách v chatě. V česko-německých skupinách jsme řešili různé úkoly týkající se násilí, předcházení konfliktům, závislostí a vztahů mezi lidmi. Přes počáteční stud jsme se rychle přenesli a za chvilku už jsme s našimi německými přáteli mluvili nejen německy, anglicky a česky, ale také rukama a nohama, prostě jak se dalo. Pomáhaly nám při tom naše učitelky a paní Seidlmayer. Ostudu jsme si asi neudělali, protože paní učitelka Nováková na nás byla pyšná a moc nás chválila.

V úterý odpoledne pokračovaly společné aktivity v přírodě. Nikdo z nás netušil, k čemu mohou být dobré prázdné bedny od piva, dokud jsme to na vlastní kůži nepoznali. Řadit se na nich podle abecedy, data narození, překonat s jejich pomocí nádrž plnou pomyslné kyseliny a nespadnout, to vše nám dalo pořádně zabrat. Týmové podbíhání pod lanem pak už byla legrace. Večer nás čekal křest ohněm, zkoušeli jsme lezení po horolezecké stěně. Téměř všichni poprvé. Někomu se ji podařilo zdolat hned, jinému až napotřetí. Ale vytrvali jsme. Zvonek na vrcholu stěny zněl nakonec pro všechny. Do postelí jsme uléhali unavení, ale spokojení. Leckteří z nás překonali sami sebe, strach z výšek, z pádu.

Ve středu už jsme vyrazili na skutečnou skálu. Dostali jsme horolezeckou výbavu,
o kterou jsme se museli dva dny pečlivě starat. K našim celotýdenním průvodcům se přidali čtyři zkušení horolezci. Ti nám se vším obětavě pomáhali. Nejprve jsme si lezení vyzkoušeli na zkušební stezce a pak už na opravdové skále. Mnozí z nás měli strach, ale opět jsme všechno překonali. Dokonce jsme přečkali i liják s kroupami.

Předposlední den našeho pobytu jsme s horolezci opět vyrazili zdolávat skály. Tentokrát nás čekalo vytahování a slaňování. Spojenými silami jsme vše zvládli a večer opět doslova padli vyčerpáním do postele. Ve volných chvílích jsme ještě stihli připravit malé dárečky pro všechny dospělé a plakát pro naše německé kamarády do školy.

Pátek jsme věnovali shrnutí celého týdne, úklidu a hlavně poděkování všem, kteří nám tento obrovský zážitek umožnili. Po snídani jsme se rozloučili s majiteli chaty vlastní písničkou. Ostatním jsme věnovali naše dárky. A pak už hurá domů! Podle slov naší paní učitelky nebylo nikdy v autobusu tak ticho, všichni jsme totiž téměř ihned usnuli.

Na závěr ještě jedna zajímavost. Hned na začátku jsme se domluvili na omezení používání našich mobilních telefonů. Nikdo z nás s tím nakonec neměl problém. Mobily nám vlastně ani nechyběly. Díky nabitému a zajímavému programu jsme si na ně vzpomněli až po připomenutí paní učitelky.

Všechno bylo pro nás nové a nezapomenutelné. Snad se nám podaří ještě někdy něco podobného prožít.